Poznámkový aparát k překladům litevských koled
Poznámka 1
Slavismus slaunas - slavný, proslavený. Litevsky též garsus/ puikus.
Slavismy v uvedených písních určitě stojí za povšimnutí. Někdy se ve stejném textu střídá varianta slovanská s variantou litevskou v synonymním významu. Předpokládám, že počet slavismů závisí na tom, odkud daná píseň pochází. Jde o vliv geografické polohy, jakož i historického vývoje. Ze slovanských jazyků, jejichž slova se mohla nejčastěji dostat do litevštiny, jsou to hlavně běloruština - pro Bělorusy existuje v litevštině kromě slova baltarusai též pojem gudai, označující původně národ(y) obývající území sousedící s Litvou na jihovýchodě. Dalším slovanským jazykem, jenž sehrál na Litvě svou roli, je polština. Litva bývala součástí historického územního celku zvaného Polsko-litevská unie, neboli "Rzeczpospolita" - v 16. století a později. Polština bývala svého času jazykem litevské šlechty, tak jako němčina šlechty české. Po vyhlášení první nezávislosti Litvy v roce 1918 zůstala část jejího území pod Polskem. Ve folkloru bych polonismy předpokládala převážně na územích hraničících s Polskem, či obývaných polskou "většinou" (oblast okolo Vilniusu včetně samotného města - podle dobového sčítání lidu v roce 1919). Na určitém území pak obyvatelstvo mluvilo směsicí běloruštiny s polskými prvky. Dalším jazykem, jehož slova se postupně dostala do litevštiny jako "barbarismy", je ruština. Ruština byla úředním jazykem po posledním dělení Polska v roce 1795, po němž se Litva dostala pod úplnou nadvládu Ruska s výjimkou tzv. Malé Litvy - dnešní Kaliningradské oblasti. V období litevské "první republiky", jež existovala v "okleštěné" podobě zhruba ve stejných letech jako naše první republika, se úředním jazykem opět stala litevština. Po druhé světové válce však znovu dominovala v úředním styku oficiálně ruština. Otázkou zůstává, nakolik by mohla ruština zanechat stopy v lidových písních.
Z neslovanských jazyků nelze nezmínit lotyštinu a němčinu, jejichž slovní zásobu lze pravděpodobně v písňovém folkloru vystopovat regionálně. Lotyštinu převážně na územích hraničících s Lotyšskem, němčinu pak v oblasti Klaipedy či dříve na územích bývalé Malé Litvy (resp. Východního Pruska - dnešní Kaliningradské oblasti, jež byla historicky "kolonizována" německými křížovými řády). Bohužel se jedná toliko o můj osobní předpoklad, jelikož ani jedna z uvedených písní nepochází z těchto zmíněných regionů.
Všechny přeložené písně jsem se pokusila na základě uvedených údajů lokalizovat na mapce litevských nářečí z knihy Zigmase Zinkevičiuse "Lietuvių kalbos dialektologija"/ "Dialektologie litevského jazyka" (Vilnius 1994), z níž vyplývá, že se jedná o oblast, kterou je možno rozdělit na dvě části. První se rozprostírá jihozápadně až jihovýchodně od Vilniusu a jižně od Kaunasu. Podle Z. Zinkevičiuse spadá tato oblast do aukštaitského nářečí, přesněji do jeho jižní části. Druhá se pak nacházejí severovýchodně od Vilniusu. I toto území spadá dialektově pod aukštaitské nářečí, ovšem v tomto případě jeho východní odnož. Zajímavé je to, že obě oblasti se vyznačují tzv. dzūkováním. Jedná se o fonetický jev, jehož pojmenování vychází z hláskové změny nejpříznačnější pro tento dialekt, kdy se ve slovech místo d, t vyslovuje dz, c. Proto se tomuto nářečí též říká dzūkské. Z hlediska geografické polohy jej pak můžeme rozdělit ještě na dvě podskupiny, a to západodzūkské a východodzūkské. Hranice mezi oběma "poddialekty" vede právě poblíž Vilniusu, a to mírně od severozápadu na jihovýchod. Ještě jednu věc mají obě tato území společnou, a to, že hraničí právě s Běloruskem, čemuž bych přisuzovala právě onen značný výskyt slavismů skoro ve všech uvedených písních, i když v různé míře. Za zmínku stojí i ten fakt, že právě území Dzūků (Dzūkija) je považováno za největší "rezervoár" litevského písňového folkloru, a to včetně koled, jichž se na tomto území dochovalo a bylo zaznamenáno nejvíce ze všech litevských krajů.
Bez zajímavosti není ani ten fakt, že právě tato oblast spadala v období "první litevské republiky" pod Polsko (1920/1922 - 1939), což však Litevci nikdy formálně neuznali. To nás zpětně odkazuje na informaci o směsici běloruštiny s polskými prvky (viz výše). Z uvedených písní bych se však přiklonila spíše k převládající litevštině se slovanskými prvky. O stáří těchto písní se mohu jen dohadovat.
Poznámka 2
Je třeba se zmínit, že litevské lidové písně, včetně písní vánočních či adventních, oplývají ohromným množstvím zdrobnělin, bez nichž si lze litevský písňový folklor jen stěží představit. Prakticky skoro každé substantivum se v textu objevuje ve zdrobnělé formě. Ve většině případů má toto zdrobnění své opodstatnění, ať už se jedná o vyjádření citovosti, familiárnosti či jde o jiné výrazové prostředky. Ne vždy se však dají tyto formy v plné míře převést do češtiny, aniž by tím originál nebo překlad neutrpěl. Přestože si myslím, že čeština dává deminutivům mnohem více prostoru než například germánské jazyky, jejich nadužívání by mohlo ve výsledném překladu vyznít spíše směšně až neuměle. Proto jsem se snažila najít určitou míru. V litevském originále lze vždy deminutivum vystopovat podle deminutivních sufixů, a to nejčastěji typu: -elis, -utis, -aitis, -ukas, -ulis, -ytis (maskulinum sg.), -elė, -ytė, -ulė, -aitė, -užė, -utė (femininum sg.), -eliai, -učiai, -aičiai, -ukai, -uliai, -yčiai (maskulinum pl.), -elės, -ytės, -ulės, -aitės, -užės, -utės (femininum pl.). Litevština nezná střední rod. Všechny výše uvedené sufixy se samozřejmě v textu objevují v nejrůznějších pádových obměnách.
V této písni jsem raději přeložila litevské kuosele jako kavko ptáčku, abych se v češtině vyhnula zdrobnělé formě slova kavka, která mi nezněla tak dobře. Raději jsem přenesla "zdrobnění" na neutrální slovo pták.
Poznámka 3
Tam, kde si to rytmus vyžádal, jsem se v překladu nevyhýbala inverzím (adjektivum následuje za substantivem), jež jsou dle mého soudu charakteristické právě pro český písňový folklor - snad že vyznívají poetičtěji. V litevských lidových písních to není zas tak častý jev. Tím jsem se v překladu naopak snažila kompenzovat menší počet původních zdrobnělin, které mají v originále svou poetizující funkci.
Zde konkrétně překládám raibai gegužėlei - kukačce sivé, juodam vanagėliui - jestřábu černému...
Poznámka 4
Mluvíme-li o zvířecích přirovnáních, která jsou pro tyto písně dost charakteristická, ráda bych se ještě zmínila o jejich gramatickém rodu a jeho funkci v poetice litevských lidových písní. Jak už jsem uvedla výše, litevština na rozdíl od češtiny disponuje toliko dvěma rody - mužským a ženským. V obou jazycích funguje kategorie rodu přirozeného, jenž je ve shodě s pohlavím živých osob či některých živočichů, a rodu gramatického, jenž se většinou vztahuje na věci, a rozdíl mezi mužskou či ženskou variantou lze tudíž stanovit pouze na základě gramatických prostředků jako např. sufixů či koncovek. Tento rod však nemá žádnou návaznost na rod přirozený.
V litevských písních je většinou rod zvířecích přirovnání ve shodě s rodem živých osob, tj. např. vanagėlis - jestřábíček odkazuje v pokračování písně na mládence, resp. muže, zatímco kuoselė - kavka na dívenku, resp. ženu. Rod ptáků se shoduje s rodem rodinných příslušníků jako např. gegužėlė - kukačka/ anytėlė - tchýně, vanagėlis - jestřábíček/ šešurėlis - tchán aj. V případě právě uvedených ptačích motivů je však zajímavé zmínit, že rod ptáků je v obou jazycích veskrze gramatický a svým způsobem "nahodilý" a nemá většinou nic společného s přirozeným rodem. Kam až sahá historie těchto přirovnání, by bylo předmětem jiného bádání.
Za zmínku též stojí fakt, že v písních adventních či vánočních se na rozdíl od litevských pláčů nevyskytují tak často přirovnání rostlinná (např. metafory "mužských" a "ženských stromů" – výjimku tvoří třeba „jablůňka“/ „dívenka“ – pozn. 6). Ve většině případů se litevský rod zvířat shoduje s českým, proto nebylo tak těžké tato zvířecí přirovnání převést do češtiny tak, aby zůstal zachován původní význam a jeho poetická funkce.
Jak už jsem podotkla, většinou lze tento typ písní rozdělit na dvě samostatné části, které se navzájem imitují a v původním zápisu stojí vedle sebe tak, že jsou ona přirovnání (metafory) patrná na první pohled. Já jsem však z důvodu omezeného prostoru musela obě části napsat pod sebe. Pro přehlednost jsem se je aspoň snažila oddělit čarou.
Poznámka 5
Motiv "zeleného vína" - žalias vynelis jsem postřehla v několika písních. Nakonec jsem jej přeložila raději doslovně, jelikož přesně nevím, co se tím míní, zdali víno bílé jako nápoj, či vinná réva jako hrozno, které má ve své podstatě barvu zelenou - aspoň jedna z jeho odrůd.
Možná se jedná o ustálený motiv, v němž zelená barva sehrává určitou roli.
Poznámka 6
V obou částech písně, a to jak u jablůňky, tak u dívenky se vyskytuje litevské homonymum žiedeliai, jež lze v prvním případě přeložit jako kvítky/ kvítečky a ve druhém případě jako prstýnky/ kroužky. Mohlo by jít o etymologickou spodobu tvaru. Dále je zajímavé pozorovat hru slovíček, kdy se jablůňce červenají či rudnou jablíčka a dívence se červenají či rudnou líčka.
Poznámka 7
Zde je příklad synonymního použití litevského slova a slavismu v jedné strofě. Aščinčiuose…padarinkuose (podobné ruskému пoдaрoк) překládám volně jako darem je posílal, posílal je darem, přičemž změněným slovním pořádkem nahrazuji „změněné“ slovo, aniž by došlo k významovému posunu. Snažím se tak dosáhnout obdobné výrazové intenzifikace pomocí opakování stejného, i když jinými prostředky.
Dalším příkladem obdobného užití je dvojice ką gražaus budelio – na to krásné stavení/ ką krasnaus stogelio – na tu krásnou stříšku. To znamená, že zde vedle sebe synonymně figurují slavismus krasnus – krásný a jeho litevská obdoba gražus – krásný. Do češtiny však tentokrát obě překládám stejně, čímž dochází k opakování stejného slova, a tudíž k umocnění.
Poznámka 8
Jaunas neženotas překládám v tomto případě jako svobodný mládenec. V následující písni Ach, přijelo pět neženatých jej však ponechávám v doslovném znění, tj. mladý neženatý, jelikož vyznívá legračně. Toto komické vyznění ladí s kontextem celé písně o pěti neženatých, z nichž každý má nějaký nedostatek, kvůli němuž si jej mladá dívka nechce vzít za muže.
Poznámka 9
Velmi zajímavé spojení povas povinėjo by bylo možné přeložit přibližně jako páv se pávil. V tomto případě jsem si však opět pomohla trochu méně doslovným opisem, jestliže lze za "pávení" považovat ostentativní roztahování peří či v přeneseném smyslu nafoukanost, nadutost.
Poznámka 10
Obě spojení priešais pečių - dole u pece i viršum pečiaus - nahoře na peci překládám jako na zápecí - prostě jako místo spojené s pecí. V několika písních jsem si všimla, že vždy figuruje až jako poslední v řadě, přičemž se tomu úměrně "snižuje i jeho společenský kredit", viz píseň Ach, na kopci soudek, koleda vyznačující se žertovnějším tónem.
Poznámka 11
Za zmínku stojí, že řeka Dunaj figurující v písni je spíše řekou "zástupnou" za řeku, jež je Litvě geograficky mnohem bližší, a to Nemunas (Neman). Na tamější poměry je to takový "litevský Dunaj"
Poznámka 12
Dvě následující písně Ach koleda svatá přijela, a Ach svaté vánoce přijíždějí jsou si v lecčems podobné. Obě dvě mají v nadpisu slovo šventa kalėda/ šventos kalėdos. Přesto první překládám jako svatá koleda a druhou jako svaté vánoce. Slovo kalėda v singuláru znamená více buď vánoční výslužku "koledníků" či podle slov P. Dunduliene by se mohlo jednat o pojmenování mytologické bytosti, jež tuto koledu přiváží - ekvivalent "Kalėdų Senis" - "Starce Vánoc" (Kalėda)/ "Kalėdų Bobutė" - "Stařenky Vánoc"(Kalėdienė). Slovo kalėdos je plurálovou obdobou prvního, jenže znamená konkrétně pojmenování samotného svátku, tj. Vánoce.
V obou případech se tu poprvé objevuje jedno církevní slovo šventa/ šventos, které v překladu znamená svatý, posvátný, nejsvětější, a mohlo by tudíž odkazovat i k určité křesťanské tradici na Litvě. Jak je však vidno z mnoha zde uvedených příkladů písní vánočních či adventních, je frekvence jeho užití, jakož i jiné církevní terminologie, velmi nepatrná. Toto nás přivádí k závěru, že se tyto písně nebo aspoň jejich základní tvar a "syžet" formovaly pravděpodobně ještě před příchodem křesťanství na Litvu - více viz úvodní kapitola. Mně do textu nejvíce "pasovalo" první zmíněné slovo, tj. svatá koleda/ svaté vánoce.
V refrénu písně Ach, na kopci soudek, koleda se objevuje spojení Kalėda da Kalėdien, které by mohlo odkazovat na dvojí rod, tj. něco ve smyslu Pan Koleda a Paní Koleda či pan a paní Koleda - viz možné vysvětlení Pranė Dundulienė či Anglelė Vyšniauskaitė. Já jsem však raději zvolila refrén typický pro český kraj.
Poznámka 13
Slovní spojení kačių pienas lze přeložit jako kočičí mléko/ mléko koček/ mléko od koček/ mléko kočkám. Nakonec jsem ponechala jen mléko, jež v daném kontextu tak či tak stojí na nejnižší příčce "hodnotového žebříčku".
Poznámka 14
Za pozornost stojí fakt, že přestože se obě písně podobají svou strukturou, figurují v nich drobné odlišnosti. K jedné z nich patří například užití slavismu dai - dá (viz píseň Půjdem, sestřičko, koledovat) všude tam, kde v této písni figuruje litevské duos - dá. Jiný slavismus, jako např. bačka - soudek se vyskytuje v obou. Avšak z refrénu první z nich Ei kalėda, kalėdica je zřejmý slovanský vliv (viz slovanský sufix -ica), přičemž druhá z nich zachovává litevskou formu Oi kalėda, kalėdėle. Je však zajímavé, že obě písně spadají do východoaukštaitského nářečí, přesněji do jeho "východodzūkské" části. Píseň Půjdem, sestřičko, koledovat byla zaznamenána ve vsi Dysna, která se nachází až úplně na hranici s Běloruskem. Tato píseň My, setřičko, koledovat pochází ze vsi Kackoniai spadající pod Adutiškis, který se též nachází na hraniční čáře jižně od města Tverečius. Obě místa jsou od sebe vzdálena cca 20km, tím více jsou pro mne zajímavé drobné nuance v užití forem u obou textů. Někdy totiž záleží i na původu interpretů, z nichž se někteří mohli do zdejšího kraje přiženit či přivdat úplně odněkud jinud, přičemž si s výbavou mohli přinést i tamější písně.
Poznámka 15
Juodas kudlotas - Černej chlupatej - viz více informací v samostatném textu (pozn. 102/46) Pranė Dundulienė v příloze. Jedná se o mytologickou zoomorfní bytost spjatou s vánočními rituály.
Poznámka 16
Zde uvádím některé další příklady slavismů, jež se vyskytují v textu:
- strielbelė - flintička/ puška ("střelba") - šautuvas - Potůček hluboký, koleda
- dyvai - divy - keistenybės - V půli pole hruška kvete, Vánočního rána růže rozkvetla
- ksionškelės - knížky - knygos - Proč máš, vlčku, světlé oči
- čitojau - četl jsem – skaičiau
- Proč máš, vlčku, světlé oči
U tohoto slova (slovesa) je zajímavé to, že se v podstatě skládá ze slovanského kořene čit- a litevského sufixu minulého času -ojau, přičemž -au je koncovkou 1. os. sg. - černylas/ černidlas - černidlo - juodi dažai - Ach koleda svatá přijela, Ach svaté vánoce přijíždějí
- belidlas - bělidlo - balti dažai - Ach svaté vánoce přijíždějí
- baronka/ baronkėlė - preclík/ preclíček - riestainis - Ach, na kopci soudek, koleda, Vánočního rána růže rozkvetla
- katrie - kteří - kurie - Pojďme, chlapci, koledovat, koleda
- smielni - smělí/ odvážní - drasūs - Pojďme, chlapci, koledovat, koleda
První v pořadí je vždy slavismus následovaný českým ekvivalentem (v závorce je podobně znějící slovo s trochu posunutým či úplně odlišným významem), dále pak litevskou obdobou a číslem písně, v níž se nachází.
Předpokládám, že mi možná některé slavismy unikly, přesto si myslím, že je jejich výčet dostačující pro vytvoření základní představy o jejich hojném užití v rámci litevského písňového folkloru dané oblasti.
Za zmínku stojí i ten fakt, že se v obou jazycích, a to jak v litevštině, tak i v češtině, vyskytuje určitý počet slov, která jsou si dost podobná. Přesto se však nejedná ryze o slavismy či naopak "baltismy", nýbrž často o slova mnohem staršího původu (např. ide. původu), jež se později vyvíjela paralelně. K takovým slovům se řadí např. pojmenování rodinných příslušníků: tėtutis - tatíček, motulė/ mamutė/ mamytė - matička/ maminka, brolelis - bratříček, sesulė/ sesutė - sestřička, dále pak některá pojmenování zvířat či rostlin: sakalėlis - sokolíček, gegutė - kukačka, povas - páv, elnias - jelen, rožė - růže, rūta - routa, grūšelė - hruštička, některá pojmenování nápojů a pokrmů: vynas - víno, midus - medovina, medus - med, košė - kaše, namátkou některá adjektiva: baltas - bílý, žalias - zelený, saldus - sladký, devynragis - devítirohý, a některá další slova: rasa - rosa, viršūnė - vršek, kavolis - kovář, ugnis - oheň, sidabras - stříbro, sodas - sad, naktis - noc, diena - den, parnešiau - přinesl jsem, atveža - přiváží, atneša - přináší, prašyti - prositi aj. Tato slova jsem vybrala pro zajímavost ze všech písní jen tak namátkou a mimo pořadí.